„Naše ruce chtějí

umět to, co jiné neumějí.

Chceme jiným ukázat,

že ruce umí povídat.

A co s nimi dokážeme?

Vlastně všechno, co jen chceme.“

Tak takové je jakési motto, které najdete na úvodní stránce internetových stránek kroužku „Co povídaly ruce“ (https://copovidalyruce.webnode.cz/), který svou činnost odstartoval v pondělí 10. ledna 2011 v ateliéru kryrské školy. Je o šikovných rukou a spoustě nápadů.

Vedoucími kroužku jsou paní Jitka Velechovská a Světlana Kudrnáčová. Těm se na první setkání přihlásilo bezpočet dětí, které následně ateliér základní školy zaplnily do posledního místa. O náplni kroužku pak pohovořila Jitka Velechovská: „Chceme se naučit pracovat s různými materiály jako je papír, sádra, plast, dřevo nebo třeba vosk. Budeme vytvářet dekorační předměty, které potěší nejen děti, ale i dospělé.“ A jaká byla náplň prvního setkání? V ono lednové pondělí se vyráběl obrázek z lékařských špachtlí a ubrousků.

Vyjma dětí na kroužek přišly i některé maminky. „To je dobře,“ prozradila Kryrské rozhledně Světlana Kudrnáčová, „takhle jsme to také chtěly.“ Nakonec děti nemusí zaměstnávat své „tlapky“ jenom v rámci dvou hodin nějakého kroužku ve škole, ale mohou se o něco pokusit i doma, a to právě za pomoci rodičů. „A samozřejmě se nebráníme tomu, přijdou-li pak s nějakým nápadem i samotné děti a ostatní naučí to, co si doma vyzkoušely.“

Po dvě hodiny pracovaly přišedší děti s nůžkami, prstíky si zamatlaly lepidlem a posléze barvami. Jediným problémem bylo snad jen to, že každý neměl své „výrobní prostředky“, takže tu na nůžky, tu na štěteček musely některé z dětí chvilku čekat. Dařilo se ale všem. Ti starší a zručnější byli hotovi dříve, byli i tací, kteří na první schůzce dokázali udělat obrázky dva. Obě vedoucí kroužku byly všem, kdo potřebovali, nápomocny jak radou, tak skutkem. Přelétaly od skupinky dětí ke druhé jako motýlci na rozkvetlé louce a fascinující byla jejich trpělivost, s níž zvládaly nejen pracovní nasazení dětí, ale i jejich štěbetání. Ono totiž zvládnout a ukočírovat bezmála dvacítku děcek, které nejsou ve škole na vyučování, ale přišly se bavit do kroužku, je doslova heroický výkon. I z tohoto titulu měla přítomnost některých maminek (prvního setkání kroužku se zúčastnily hned tři) své opodstatnění.  

Děti pracovaly s vervou a zápalem. Evidentně se bavily a se zdařilými výrobky se nezapomněly přijít také pochlubit. A jak se líbilo dospělým?  Na názor jedné z přítomných maminek jsme se zeptali na konci první schůzky. Paní Michaele Polanové se kroužek moc líbil. Chtěla by přicházet pravidelně – „To ale záleží na tom, jestli budu mít hlídání pro syna,“ podotkla, „ten je ještě malinkej. Ale když ne, vezmu ho s sebou.“

Kroužek „Co povídaly ruce“ se bude v kryrské škole scházet jednou za čtrnáct dní. Krom dobré nálady a chuti něco vyrobit si děti musí přinést i 10 korun. „To není náš honorář,“ smála se Světlana Kudrnáčová, když jsme se takto sugestivně zeptali, „ty peníze jsou na zaplacení materiálu, který k práci v kroužku potřebujeme – třeba lepidla nebo barev.“

Umí ruce povídat? Uvidíme… už z prvního setkání kroužku je zřejmé, že své první slůvko řekly. Ať jim to vydrží.

A ještě jedna poznámka: od 14. února 2011 začne fungovat tento kroužek i pro zájemce z řad dospělých. Přijďte se podívat!

Pavel Ďuran